Prezident Václav Klaus udělil na Nový rok 1. ledna 2013 amnestii. Asi netušil, jaký dárek si tím dal na Nový rok sám sobě.
Udělit amnestii je v pravomoci prezidenta. Je zakotveno v Ústavě a s tím se nedá nic dělat. Oproti minulosti k tomu potřebuje i podpis předsedy vlády. Těžko diskutovat o tom jakým způsobem své právo naplnil. Kritiků hodně, kritika velká, ale příliš jednostranná. Navíc v ní převládají emoce bez nezaujatého pohledu na druhou stranu téže mince. Chtěl bych trochu ukázat na obraz druhé strany té mince. Spravedlnost by neměla být dělitelná. Sám prezident se k tomu proti svým zvyklostem obsáhle vyjádřil, což jindy nečiní. Největší rozruch vyvolal čl. II. Zákona č. 1/2013 Sb. – Amnestie prezidenta republiky. Pro pořádek si jeho znění připomeňme:
Čl. II.
Zastavení trestního stíhání
Nařizuji, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.
Ve svém nezvykle obsáhlém vyjádření k udělené amnestii prezident Václav Klaus poukázal na nezanedbatelný podíl českých soudů, proč se některé kauzy vlečou i déle než 8 let. Kdo je objektivní tak musí přiznat, že v tomto má
z velké části pravdu. České soudy a v podstatě vlastně soudci mají velký podíl viny na neúměrně dlouho trvajícími kauzami. Začíná to samozřejmě u policie, která také v mnoha případech nevyšetřuje a nestíhá efektivně a dostatečně rychle. Následuje dozor státního zastupitelství a teprve potom přicházejí na řadu soudy. Advokát Milan Hulík nám dostatečně transparentně prokázal na jednoduchém případě, že kauza ležela netknuta 4 roky u Městského soudu v Praze, aniž by se na ni jenom někdo šel, kromě uklízečky podívat. Ta ze spisů jenom odstraňovala prach. Sám jsem popsal v jednom ze svých článků na blogu případ, kdy Krajský soud nedokázal za 7 let splnit své vlastní usnesení, že pokud nebude Návrh do 15 dnů doplněn, žalobu zamítne. Opakuji, nedokázal to za 7 let. Nebo nechtěl? Myslíte si, že byl někdo volán k zodpovědnosti a byl za své „nekonání“ postižen? To víte, že nebyl. Soudce podrželo i ministerstvo, když na místo kárné žaloby odmítlo žádost poškozeného s konstatováním, že pokládá za dostatečné zadostiučinění pro poškozeného konstatování, že řízení trvalo dlouho.
Soudci se vymlouvají, že obžalovaní a jejich advokáti dělají obstrukce. Dělají. Ale dělá proti tomu něco soud? Proč neuděluje pokuty, nenechá žalovaného předvést policií nebo na něj neuvalí ochrannou vazbu a nenechá si ho k soudu eskortovat vězeňskou ostrahou? Nástrojů mají soudci podle našeho právního řádu dost. Stačí jenom odvaha a vůle je používat. Na internetu najdete dostatek skutečných kauz. Obdobně je to i s náhradou škody poškozeným. Policie společně se státním zastupitelstvím nezajišťuje majetek obviněných pro budoucí náhradu škody. Často ani státní zástupci v žalobě náhradu škody soudu nenavrhují. Jak naplňují Ústavu, která hovoří o ochraně soukromého vlastnictví? Proč se o tom nediskutuje a nepíše? Jako příklad mohu uvést kauzu Fruty Znojmo – Znojmii. Státní zástupkyně JUDr. Lenka Peroutková náhradu škody nenavrhovala a soudce Mgr. Miroslav Nahodil poškozené farizejsky ( nebo cynicky? ) odkázal na možnost civilní žaloby. Kauza se táhla 10 let za neuvěřitelné benevolence a shovívavosti vůči obviněným ze strany jak policie, státního zastupitelství tak i soudu. Také jsem o tom psal ve svém článku na blogu. Je zde i otázka Justičních omylů. Ve Znojmě byl odsouzen pachatel za loupežné přepadení na základě jednoho nepřímého důkazu sporné pachové stopy. Za 5 let se přiznal skutečný pachatel. V novém soudním líčení, které proběhlo na základě vyšetřování stejného policejního útvaru, stejného státního zastupitelství byl odsouzen nový pachatel a s ním pro jistotu ještě jednou i ten první. Zdá se vám to nemožné v právním státě? V právním státě ano. V České republice to možné je. Na naši justici se musíme podívat přes brýle kocoura z filmu Vojtěcha Jasného. Víme, jak začínala Renata Vesecká a jak skončila.
Nyní jsme objevili nové spasitele v Pavlu Zemanovi a Lence Bradáčové. Vidíme, jak začínají, co se aktuálně děje, ale Happyend skutečného právního státu zatím nevidíme.
Zbyšek Dřevojan, Znojmo
