JUSTIČNÍ OMYL ( ZLOČIN ) VE ZNOJMĚ II .

Je to jeden z nejodpornějších zločinů jaký vůbec existuje a jeho odpornost je navíc umocňována délkou jeho trvání.

Právní teorie nás učí, že „Justiční omyl není zvláštním právním institutem, ale obecným pojmem

označujícím omyl, kterého se ve své rozhodovací činnosti dopustí soud. Takový omyl lze samozřejmě v právním státě řešit v rámci opravných prostředků, které vedou ke změně nebo ke zrušení vadného soudního rozhodnutí. Justiční omyl je objektivní kategorií, spočívající zejména v chybném posouzení skutkového stavu, nikoli právních otázek, neboť platí obecná zásada iura novit curia (soud zná právo). Šedivá je teorie ale trpký je osud oběti justičního omylu.

Jeden takový justiční omyl se téměř se stoprocentní jistotou stal ve Znojmě. Psal jsem o tom na blogu 23. března 2012. O týden později 29. března zahájil soud projednávání žádosti o obnovu řízení, kterou si oběť podala. Opravdu trpký je osud oběti. Co si oběť musela vyslechnout za urážky z úst předsedy soudu JUDr. Jaromíra Kapinuse, který vynesl onen inkriminovaný rozsudek 24. března 2005 nejlépe vystihuje komentář, který zveřejnily regionální noviny Znojemský týden.

Text komentáře a diskuse na webu k němu.

Nemocná bohyně spravedlnosti

Kdo neviděl na vlastní oči a neslyšel na vlastní uši, těžko by uvěřil. Těžko by uvěřil tomu, co je možné v naší justici. O kauze přepadených pošťaček jsme již psali několikrát a věnujeme se jí i na 1. straně tohoto čísla. Nejprve za loupežné přepadení byla odsouzena jedna dvojice, později se ale přiznali jiní pachatelé a byli také odsouzeni. Na těch původních ale vina zůstala a jeden z nich, byť tehdy dostal pouze podmíněný trest, se s tím vcelku pochopitelně nesmířil. A požádal o obnovu svého procesu. Smutné je už to, že v našem demokratickém státě není v takových případech nový proces nařízen automaticky. Ještě smutnější ale je, že o tom, zda bude nový proces obnoven, rozhoduje ten stejný soudce, který učinil původní verdikt. Je jasné, že tento stav klade na soudce, který se v této situaci ocitne, velké morální předpoklady. V momentě, kdy proces povolí, fakticky uznává svou chybu. Chybu, která hrubě ovlivnila život jiného, zřejmě nevinného člověka.

V našem případě je oním soudcem JUDr. Jaromír Kapinus. Jedná se dokonce o předsedu Okresního soudu ve Znojmě. A tak by tady člověk mohl potřebnou výši morálky a nadhledu očekávat. Jak ale ukázalo čtvrteční jednání o obnově procesu – marně. Chování pana předsedy senátu připomínalo ze všeho nejvíce chování řeznického psa a to možná ještě tomu nebohému zvířeti ubližujeme. Nepotlačovaná slovní agrese vůči odsouzenému, který se odvážil žádat obnovu procesu i vůči jeho matce vůbec nejde dohromady s rolí spravedlivého soudce, který by měl pečlivě vážit všechny okolnosti. Už jenom jeho otázka stylu: „Co tam máte dál?“ musela u všech přítomných vzbudit pocit absurdního divadla vhodného snad jen do padesátých let. Co tam mohl mít odsouzený ještě za větší trumf než že, ke stejnému činu, za který byl odsouzený on, se později přiznal a byl odsouzený někdo jiný. Jaký jiný důkaz, než je přiznání někoho jiného potvrzené novým vyšetřováním a novým rozhodnutím soudu pan Kapinus ještě chtěl? Když tedy na jeho vyslovené útoky argumentoval odsouzený i tím, že kriminalisté při vyšetřování nedodrželi metodické pokyny ministerstva vnitra k odběru pachových stop, což byl v tomto případě navzdory všeobecně přijímané praxi hlavní důkaz, soudce Kapinus to odmítl s poukazem na trestní řád. Ten ale pachovou stopu jako důkazní metodu nezná. Připouští ji pouze v rámci obecného ustanovení o důkazech a ve všech výkladech je zdůrazňováno, že má právě soud pečlivě posuzovat, zda byla dodržena všechna pravidla pro její odběr a vyhodnocení, než ji připustí jako důkaz, a to vesměs jako důkaz pouze podpůrný. Každému, kdo nebyl na čtvrtečním jednání zainteresován z pozice soudní moci, musela zůstat po tomto chování JUDr. Kapinuse trpká příchuť. Příchuť toho, že naše spravedlnost není jen slepá (pomiňme, že spravedlnost má zavázané oči, aby neviděla, komu měří, ne proto, aby neviděla vůbec), ale, že je těžce nemocná a ze všeho nejvíce připomíná potápějící se loď, jejíž kapitán i posádka si už hoví v komfortních záchranných člunech a osud cestujících jim je ukradený.

František Střecha

Diskuse:

Petr-Kadlec, Znojemská Nectihodnost (5.4.2012 13:26)

Neznám minulost ani kariérní dráhu soudce Kapinuse. Případ znojemského justičního omylu však bedlivě sleduji od samého začátku.I jen to málo, co pan redaktor Střecha uvedl na stránkách vašeho týdeníku stačí, aby si každý udělal pravý obrázek o stavu soudnictví v regionech.Že nějaký třetí nezávislý a neúplatný Montesquieho pilíř státní moci demokratického právního státu? Haha. 3 Spíše zakalená žumpa lokálních klientelismů,postbolševických manýrů, místních bratrstev 7 Zatímco jistá olomoucká Nectihodnost odsuzuje do kriminálu za karikaturu tykadel, Nectihodnost znojemská si nejspíše léčí raněné profesní ego v urválkovském stylu na ovčánkovi, onom zdroji státní moci, který se nedomáhá ničeho jiného než nápravy křivd tou samou Nectihodností způsobených. Drzoun jeden drzá 4 . Znám dobře několik výborných, nezávislých, neúplatných a nadmíru vzdělaných soudců. V zaprášených talárech a v zatuchlých síních denně několik hodin neúnavně v spletité džungli paragrafů a osudů a v metrech spisů nalézají onu Spravedlnost. Mají ohromnou moc. Ale i odpovědnost.Nemohou za to, že jiní jejich kolegové kšeftují s dětskou pornografií nebo s výší trestů, že kradou přísedícím z kapes peníze, že servilně slouží partajním sekretariátům a la sgarristi mafií, nebo že neznají zákony či se chovají jako řezničtí tovaryši. Ryba smrdí od hlavy.Možná té plzeňské.Ale ani kapři ve venkovských sádkách si rybník sami nevypustí. Nejvyšší čas s onou zbytnělou justiční Nectihodností v nadcházející očekávané celospolečenské změně něco udělat. Aby soudcové byli zase opravdu oněmi Ctihodnostmi. Aby spíše než v redakčních článcích o retribučních či čarodějnických procesech nebo statích Viktora Knappa o socialistické justici nacházeli opět inspiraci v osvědčených ulpiánovských zásadách římského práva. In Dubio pro Reo kupříkladu. Aspoň na začátek.

Lojza odpověděl(a) (5.4.2012 22:21)

dobře napsáno. jen pro doplnění - Kapinus byl také státní zástupce, tak mu buď zůstaly návyky žalobce nebo verzi kolegyně SZ přece nepodrazí.

V r. 2004 znojemská policie obvinila dva pachatele Tomáše Čepuru a Jaroslava Schindlera a celévyšetřování předala s návrhem na obžalobu státnímu zastupitelství aniž by věc doložila jediným přímým důkazem. Jediný důkaz, který měla byla pachová stopa, kterou obviněný Schindler označil za nevěrohodnou a k činu se nikdy nepřiznal. Státní zástupkyně bez jediného zaváhání podala žalobu a dokonce sám předseda soudu bez stínu pochybnosti pachatele odsoudil aniž by si vůbec vzpomněl na základní pravidlo justice demokratického státu – In dubio pro reo (v případě pochybností v prospěch obviněného.

Mlýny Boží zdá se, že melou i když většinou máme pocit, že moc pomalu. Ďábel na sebe bere různé podoby a tak co čert nechtěl v r. 2010 se při zadržení policií za jiný delikt přiznal Antonín Škrdla, že on  je skutečným pachatelem loupežného přepadení ve Znojmě v r. 2004. Nastal poprask a další podivné jednání orgánů činných v trestním řízení. Ta stejná znojemská policie případ znovu vyšetřila a jako pachatele označila  Antonína Škrdlu a věc předala státnímu zastupitelství s návrhem na podání obžaloby. To stejné státní zastupitelství podalo žalobu a ten stejný Okresní soud ale jiný soudce odsoudil bez jediného zaváhání tohoto nového pachatele. Navíc pouze na základě jeho přiznání bez jediného přímého důkazu aniž by jeho právní zástupkyně známá Mgr. Jana Řezáčová vznesla jedinou námitku. A aby toho nebylo málo tak mu soud ještě přidal nějaký ten měsíc za užívání pervitinu ve vazební věznici. Vida jak se u nás ctí presumce neviny. Dokud nejste pravomocně odsouzený má se na vás pohlížet jako na nevinného. Požívání pervitinu u nás trestné není. Jak se dostal do vazební věznice nevíme dodnes. Vyšetřující orgány s tím stále zápasí. Ale to pořád ještě není ten pravý Happy end. Zlatý hřeb příběhu a tím i poslední hřebík do naděje nápravy justičního omylu dal předseda senátu Mgr. Pavel RUJBR, který vynesl rozsudek, ve kterém odsoudil všechny účastníky obou kauz. Hotovo. Tečka. Věřím, že tento příběh je tak neuvěřitelný a přitom ukazuje stav naší justice v plné kráse své zlotřilosti a nebere si ani ten milosrdný fíkový list. Tento příběh by se měl stát součástí vyučovacích skript na všech právnických fakultách a aktéři z justice by měli být zvěčněni aspoň do toho vosku a vystaveni na Okresním soudě ve Znojmě a na ministerstvu spravedlnosti.

Zbyšek Dřevojan, Znojmo.

rozsudek Škrdla

rozsudek Čepura

Vyberte si zločince…

O tom, co vše je v naší justici možné, svědčí tyto dva úryvky z rozsudků znojemského Okresního soudu v jedné kauze. Nepozorný čtenář by si možná pomyslel – No a co, vždyť jsou prakticky totožné. V tom je ale ten problém. Liší se totiž ve jménech. A tak jeden znojemský senát, kterému předsedal sám předseda Okresního soudu Jaromír Kapinus přiřknul toto jednání jednomu „zločinci“ a jiný soud, kterému předsedal Pavel Rujbr zase jinému. Co na tom, že jen těžko mohli ve stejný čas na stejném místě toto jednání provést dva různí lidé. Nebo, že by se při tom střídali? Řeknete si nepochopitelné. Naší justici ale tento stav nevadí a soudce Kapinus, když první z odsouzených požádal o obnovu procesu, zpochybňoval jeho argumenty. Dvě stejná rozhodnutí soudu ovšem pokaždé s jiným jménem v hlavní roli odsouzeného zločince se mu zdála málo.

--