Do Klause kamenem, soudy jsou přece bez viny!?

Prezident Václav Klaus udělil na Nový rok 1. ledna 2013 amnestii. Asi netušil, jaký dárek si tím dal na Nový rok sám sobě. 

Udělit amnestii je v pravomoci prezidenta. Je zakotveno v Ústavě a s tím se nedá nic dělat. Oproti minulosti k tomu potřebuje i podpis předsedy vlády. Těžko diskutovat o tom jakým způsobem své právo naplnil. Kritiků hodně, kritika velká, ale příliš jednostranná. Navíc v ní převládají emoce bez nezaujatého pohledu na druhou stranu téže mince. Chtěl bych trochu ukázat na obraz druhé strany té mince. Spravedlnost by neměla být dělitelná. Sám prezident se k tomu proti svým zvyklostem obsáhle vyjádřil, což jindy nečiní. Největší rozruch vyvolal čl. II. Zákona č. 1/2013 Sb. – Amnestie prezidenta republiky. Pro pořádek si jeho znění připomeňme:

Čl. II.

Zastavení trestního stíhání

Nařizuji, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.

Ve svém nezvykle obsáhlém vyjádření k udělené amnestii prezident Václav Klaus poukázal na nezanedbatelný podíl českých soudů, proč se některé kauzy vlečou i déle než 8 let. Kdo je objektivní tak musí přiznat, že v tomto má

 z velké části pravdu. České soudy a v podstatě vlastně soudci mají velký podíl viny na neúměrně dlouho trvajícími kauzami. Začíná to samozřejmě u policie, která také v mnoha případech nevyšetřuje a nestíhá efektivně a dostatečně rychle. Následuje dozor státního zastupitelství a teprve potom přicházejí na řadu soudy. Advokát Milan Hulík nám dostatečně transparentně prokázal na jednoduchém případě, že kauza ležela netknuta 4 roky u Městského soudu v Praze, aniž by se na ni jenom někdo šel, kromě uklízečky podívat. Ta ze spisů jenom odstraňovala prach. Sám jsem popsal v jednom ze svých článků na blogu případ, kdy Krajský soud nedokázal za 7 let splnit své vlastní usnesení, že pokud nebude Návrh do 15 dnů doplněn, žalobu zamítne. Opakuji, nedokázal to za 7 let. Nebo nechtěl? Myslíte si, že byl někdo volán k zodpovědnosti a byl za své „nekonání“ postižen? To víte, že nebyl. Soudce podrželo i ministerstvo, když na místo kárné žaloby odmítlo žádost poškozeného s konstatováním, že pokládá za dostatečné zadostiučinění pro poškozeného konstatování, že řízení trvalo dlouho.

Soudci se vymlouvají, že obžalovaní a jejich advokáti dělají obstrukce. Dělají. Ale dělá proti tomu něco soud? Proč neuděluje pokuty, nenechá žalovaného předvést policií nebo na něj neuvalí ochrannou vazbu a nenechá si ho k soudu eskortovat vězeňskou ostrahou? Nástrojů mají soudci podle našeho právního řádu dost. Stačí jenom odvaha a vůle je používat. Na internetu najdete dostatek skutečných kauz. Obdobně je to i s náhradou škody poškozeným. Policie společně se státním zastupitelstvím nezajišťuje majetek obviněných pro budoucí náhradu škody. Často ani státní zástupci v žalobě náhradu škody soudu nenavrhují. Jak naplňují Ústavu, která hovoří o ochraně soukromého vlastnictví? Proč se o tom nediskutuje a nepíše? Jako příklad mohu uvést kauzu Fruty Znojmo – Znojmii. Státní zástupkyně JUDr. Lenka Peroutková náhradu škody nenavrhovala a soudce Mgr. Miroslav Nahodil poškozené farizejsky ( nebo cynicky? ) odkázal na možnost civilní žaloby. Kauza se táhla 10 let za neuvěřitelné benevolence a shovívavosti vůči obviněným ze strany jak policie, státního zastupitelství tak i soudu. Také jsem o tom psal ve svém článku na blogu. Je zde i otázka Justičních omylů. Ve Znojmě byl odsouzen pachatel za loupežné přepadení na základě jednoho nepřímého důkazu sporné pachové stopy. Za 5 let se přiznal skutečný pachatel. V novém soudním líčení, které proběhlo na základě vyšetřování stejného policejního útvaru, stejného státního zastupitelství byl odsouzen nový pachatel a s ním pro jistotu ještě jednou i ten první. Zdá se vám to nemožné v právním státě? V právním státě ano. V České republice to možné je. Na naši justici se musíme podívat přes brýle kocoura z filmu Vojtěcha Jasného. Víme, jak začínala Renata Vesecká a jak skončila.

Nyní jsme objevili nové spasitele v Pavlu Zemanovi a Lence Bradáčové. Vidíme, jak začínají, co se aktuálně děje, ale Happyend skutečného právního státu zatím nevidíme. 

Zbyšek Dřevojan, Znojmo