Justiční omyl (zločin ?) ve Znojmě

Tento druh omylu zdá se mi poněkud nešťastným, dal by se parafrázovat Vladislav Vančura. Kdyby ale nešlo o věc tak mimořádně závažnou jakou je JUSTIČNÍ OMYL.

Pravdou je, že pro oběť justičního omylu je to někdy přímo katastrofa. Lidská, profesní, zdravotní a další. Justiční omyl existuje snad od nepaměti, co existuje lidstvo a nějaká forma posuzování jejich činů, které vybočovaly ze všeobecně uznávané normy chování.

V novodobé historii evropské civilizace byl Justiční omyl (pokud se vůbec dá mluvit o justičním omylu) na vrcholu, když existovalo právo útrpné (mučení) a procesy křesťanských církví s čarodějnicemi. V totalitních režimech bych mluvil spíše o vraždách a programovém pronásledování politických protivníků. V novodobé historii demokratických právních států by se prakticky vyskytovat neměl. A přesto se justiční omyly vyskytují. Jde převážně o lidské selhání. Moderní právo jej popisuje takto. „Justiční omyl není zvláštním právním institutem, ale obecným pojmem označujícím omyl, kterého se ve své rozhodovací činnosti dopustí soud. Takový omyl lze samozřejmě v právním státě řešit v rámci opravných prostředků, které vedou ke změně nebo ke zrušení vadného soudního rozhodnutí. Justiční omyl je objektivní kategorií, spočívající zejména v chybném posouzení skutkového stavu, nikoli právních otázek, neboť platí obecná zásada iura novit curia (soud zná právo). Justičním omylem tedy není situace, kdy soud právní otázku, o kterou v daném řízení jde, vyloží jinak, než účastník řízení. V takovém případě jde o odlišnou právní interpretaci, která může být např. subjektivně jednou stranou sporu vnímána jako chybná, objektivně však v daném sporu zvítězil jiný právní názor a vyhrála tedy druhá strana (přičemž nic nebrání straně první své pojetí obhájit u soudu vyšší instance).“

Vše nasvědčuje tomu, že justičního omylu se dopustil i soud ve Znojmě a následně i soudy další, odvolací. Mnozí z nás si jistě vzpomenou na kauzu loupežného přepadení poštovních doručovatelek, za které byli odsouzeni dva pachatelé. Nepomohlo jim ani, že se v rámci projednávání jejich obžaloby pomocí opravných prostředků odvolávali k vyšším soudním instancím. Absolvovali doslova martyrium celou naší soudní justicí od Okresního soudu ve Znojmě přes Krajský soud v Brně, Nejvyšší soud a nakonec i Ústavní soud a nikde se nedovolali. Celá věc byla nakonec pravomocně uzavřena s tím, že oni byli pachatelé. Sluší se připomenout, že ve Znojmě tento případ soudil sám předseda soudu JUDr. Jaromír Kapinus a jako žalobce vystupovala JUDr. Jarmila Goldová. Dle tvrzení odsouzených byli odsouzeni, aniž by před soudem byl posuzován jediný přímý důkaz. Odsouzeni byli pouze na základě pachové zkoušky, což je důkaz nepřímý a navíc pomocný, s přiznáním jednoho z nich při výslechu na policii, které později odvolal s tím, že k němu byl policejním orgánem donucen. Bez spojení s jiným důkazem se měl soud držet zásady In dubio pro reo – v pochybnostech vždy ve prospěch obviněného. Laicky řečeno, vše co není přímý důkaz nebo nepřímé důkazy netvoří logický uzavřený kruh, má být vyloženo ve prospěch „zatím“ domnělých pachatelů.

Pro odsouzené naštěstí pro ostatní asi ne se cca po šesti letech přihlásil skutečný pachatel. V rozporu se zásadami objektivnosti a nedávat důvod k námitce podjatosti neměla případ znovu šetřit znojemská policie. Stalo se. Znojemská policie případ znovu vyšetřila a jako dva jiné pachatele obvinila Antonína Škrdlu a Renatu Č. aniž by bylo znovu vyšetřeno obvinění dříve odsouzených. Případ uzavřela, předala státnímu zástupci, ten podal žalobu a začal soud s novými dvěma pachateli. Senát vedl soudce Mgr. Pavel RUJBR se dvěma přísedícími. Od jednoho přísedícího – Jiřího Peřinky jsme si později v redakci Znojemského týdne vyslechli malou přednášku o tom, kdo je skutečný pachatel – vůdce a o usvědčování pachatelů. Vzápětí nám prostřednictvím jednoho jemu spřáteleného deníku vzkazoval, že na nás podá trestní oznámení, ale dodnes nic nepřišlo. K všeobecnému překvapení ale tento senát v čele s Mgr. Pavlem Rujbrem udělal ze dvou pachatelů 4, slovy čtyři, když ve výrokové části rozsudku uvedl, cituji: „...tedy proti jinému užili násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, Antonín Škrdla a Lubomír Čučka, jehož trestní stíhání bylo zastaveno (byl v té době mladistvý ?), společně s dříve odsouzenými Tomášem Čepurou a Jaroslavem Schindlerem…“

V obsáhlém odůvodnění vyneseného rozsudku soudce Mgr. Pavel Rujbr se pouští do různých spekulací ohledně dříve odsouzených Tomáše Čepury a Jaroslava Schindlera. Je zde opět fatálním způsobem pominuta zásada In dubio pro reo. Navíc žaloba již dříve odsouzené opakovaně neobviňovala, takže soudce neměl jejich odsouzení posuzovat a vynášet výroky o vině. Zde platí Zásada ne bis in idem (tj. "ne dvakrát za stejnou věc"), je podobná zásadě překážky rei iudicatae a znamená, že nikdo nesmí být dvakrát za stejný trestný čin nejen odsouzen a potrestán, ale ani trestně stíhán. Pravomocně skončené trestní řízení zakládá překážku dalšího obvinění; pokračovat v něm je možné jedině v případě, že se objeví skutečnosti nebo důkazy, které předtím nebyly orgánům činným v trestním řízení známy, na základě (soudem projednávaného) návrhu na obnovu řízení. Přestože existují rozsáhlé procesní záruky, které by měly zajistit, aby nedocházelo k justičním omylům, praxe postkomunistického soudnictví se tomuto ideálu ani zdaleka neblíží: zatímco určité druhy trestné činnosti, zejména organisované, hospodářské a některé druhy majetkové kriminality, postihu vesměs unikají, v jiných případech soudy vynášejí přísné tresty, aniž by byl trestný čin dostatečně prokázán a aniž by jeho závažnost a společenská škodlivost výši trestu korespondovala. A tak soudce Rujbr spekulativně zpochybňuje v podstatě tehdejší vyšetřování a závěry policie a spekuluje na časový odstup, který od r. 2003 uplynul. Za zmínku ještě stojí dodat, že odsouzeného Škrdlu zastupovala advokátka Řezáčová, a že Škrdla již nechtěl před soudem opakovat svoji výpověď, že Schindlera nezná a odvolal se na svoji výpověď při výslechu na policii. Snad ze všeho, co se kolem justičních omylů děje, je nejdůležitější postoj těch, kteří se na nich podíleli. To znamená policejní vyšetřující orgán, státní zástupce, soud a v konečném důsledku i stát. Normální by bylo, kdyby ti, co se na justičním omylu podíleli, v první řadě udělali vše pro nápravu omylu. Stát by k tomu měl dle mého mínění mít dokonce speciální soud a měli by se tím přednostně zabývat úředníci ministerstva spravedlnosti a dělat vše pro zjednání nápravy justičního omylu. To ale není pro ministra spravedlnosti, absolventa Právnické fakulty v Plzni, politicky zajímavé. Politické body se lépe sbírají na mediálně zajímavějších případech, např. znásilnění.

Na místo toho jsme svědky pravého opaku. Poškozený justičním omylem se musí za překonávání mnoha překážek, které mu všichni stavějí do cesty k docílení spravedlnosti, doslova probíjet. Zejména proti falešné solidaritě státních zástupců i soudců. Vždyť svým rozsudkem, kterým soudce Rujbr opakovaně v rozsudku vynesl výrok o vině, cestu Jaroslava Schindlera za očištěním dále zkomplikoval. Ale podržel tím svého nadřízeného, vedoucího soudu a svoji bývalou kolegyni, státní zástupkyni Goldovou (soudce Mgr. P. Rujbr byl dříve státním zástupcem - pozn. red.). Rozsudkem, kde porušil zásadu ne bis in idem, by s největší pravděpodobností v tradičních demokratických právních státech možná přišel i o svůj soudcovský talár. Určitě by byl řešen i podíl státní zástupkyně Goldové na tomto justičním omylu a práce policejního orgánu. Jde především o § 2, odst. 5 Trestního řádu. „Je patrné, že současná situace se zdá být minimálně velmi problematická, ne-li neudržitelná. Tam, kde soudy aktivně vystupují v rámci dokazování tak, aby případnými důkazy, provedenými z jejich iniciativy, byla prokázána vina obžalovaného, dostávají se do rozporu s výkladem ústavního práva na spravedlivý proces.“ To je citace názoru JUDr. Tomáše Sokola.

Justice zdědila z totalitní minulosti sklon k formalistickému rozhodování, které demotivuje iniciativu a vylučuje jinou než formálně chápanou odpovědnost. Profesní úspěch není v české justici stále ještě odvozován od kvality rozhodování a složitosti řešených případů. Tím, že byla justice do r. 1989 podřízena politickému diktátu komunistické strany, ztratili soudci a státní zástupci společenskou prestiž. Ta je často provázena ztrátou sebevědomí a vytvářením nepsané stavovské mafie. Stává se proto, že soudci soudí přísněji ty, kteří jsou společensky níže postaveni a od nichž se neobávají výčitek nebo mocenských politických vlivů. Kuriozní jsou i některé názory soudce Mgr. P. Rujbra v odůvodnění, cituji: „Soud přihlédl rovněž k životní a sociální situaci, která obžalovaného ke spáchání trestné činnosti vedla. Jak popsala svědkyně Ilona J., očekávali s obžalovaným narození potomka a žili ve skutečně neutěšených podmínkách, kdy v bytě nešla elektřina, netekla voda a byla zima. Obžalovaného nechtěl nikdo zaměstnat. V žádném případě však soud nelehkou životní situaci obžalovaného nevnímá jako omluvu jeho jednání, kdy nelze schvalovat řešení této situace takovým způsobem, který obžalovaný zvolil.“ Docela slušný schizofrenní výrok.

Problém justičního omylu vstoupil i do umění a to nejenom filmového nebo literárního. Nekonvenční písničku Justiční omyl hraje a zpívá kapela KRYPTOR.

Co dodat závěrem, když náprava je v nedohlednu. Chtělo by to malou armádu pohádkových bytostí – Šalamounů, které by do justice přišly a napravily v ní vládnoucí poměry. Většího bratra, kterého měli např. východní Němci, nemáme a (pseudo)reformy ministra Pospíšila poměry nezlepší. Vždyť si neví rady ani s jedním vrchním státním zástupcem.

Zbyšek Dřevojan

rozsudek ve formátu pdf

Ve čtvrtek 29. března 2012 se koná u znojemského soudu veřejné líčení ke spisu č.j. 1 T 570 / 2004 –  Návrhu na obnovu řízení dříve odsouzeného Jaroslava Schindlera a Tomáše Čepury. Jednání bude v místnosti č. 2 ve II. patře Znojemského soudu.

Justiční omyl - text

Rozsudek smrti bude vykonán. Sedíš na židli, řemeny přikován. Na hlavu buší ocelový kladiva, za oknem plynové komory kat se usmívá. Oči svědků křičí: "Zadrž dech!"Bojuj do konce svých sil!,víru v život v tobě zlomil justiční omyl.Zadrž dechA další rozsudek bude vykonán, sedíš na kůlu jako přikován. Na hlavu kat ti nasazuje přilbu smrti, po drátech proudu tok tě rozdrtí. Oči svědků křičí, "Musí být zkrat".Bojuj do konce svých sil. Víru v život v tobě zlomil justiční omyl.Musí být zkratRozsudek smrti soudce přečítá,na řadě jsem zbyl už jenom já. Na jeho tvář má ruka dopadá, nemám, co ztratit, síla má ho strhává. Oči svědků křičí: "Soudce je vrah!", bojuju do konce svých sil, víru v život ve mně zlomil to není omyl! Soudce je vrah!Soudce je vrah!Soudce je vrah!To není omyl!Soudce je vrah!Vrah! Vrah!

Text: Jackie z Přerova

podívejte se na Justiční omyl na YouTube