Karel Janeček, Nadační fond proti korupci, a vidle

V loni na jaře v březnu došlo k založení Nadačního fondu boje proti korupci z iniciativy několika známých osobností našeho společenského života.

Ve správní radě fondu jsou: Karel Janeček, podnikatel, Stanislav Bernard, majitel stejnojmenného pivovaru, moderátor a herec Jan Kraus, Karel Randák a Radim Jančura. Cíle činnosti Nadace v dnešní době prolezlé korupcí a zlodějinami všeho druhu jsou více než bohulibé. Cituji pár základních myšlenek Nadací veřejně deklarovaných:

„Nebát se a nekrást a ne nakrást si a nebát se."

Základní vizí NFPK je stav, ve kterém společnost bude vnímat korupci jako zločin a ke korupčníkům bude také jako ke zločincům přistupovat. Kde korupce nebude standardem, ale naopak opovrženíhodnou občasností.

Je hanebné, jaké společenské prestiže se dostává lidem, kteří si své peníze nevydělali legálním způsobem, vyhýbají se zdaňování v České republice a jsou považováni za hlavní korupční aktéry. Nejeden „kmotr“ je viděn na nejrůznějších oslavách vlivných politiků, a to je ostuda této země!

Korupce škodí společnosti. Upozornění na korupci není udavačství

Poslední vývoj protikorupčních aktivit občanské společnosti nabírá na síle. V tomto textu analyzuji a vyvracím názory a postoje, které se ať už úmyslně či neúmyslně snaží aktivní přístup vůči korupci v naší zemi oslabovat.

Slavnostní zahájení činnosti NFPK

Na tiskové konferenci NFPK dne 23.3. 2011 byla za účasti velvyslance USA v Praze pana Normana L. Eisena slavnostně zahájena činnost Nadačního fondu proti korupci.

Nadace a její zakladatelé se velice rychle dostali do širokého povědomé veřejností a to především udělením Ceny za odvahu ve výši 1 mil korun Liboru Michálkovi ve známé aféře jeho střetu s ministrem životního Pavlem Drobilem za to, že se nebál na celou kauzu veřejně upozornit. Za pozornost jistě stojí reakce ministra Radka Johna a premiéra Petra Nečase. V současné době Nadace upozorňuje na další podezřelé případy. Zakladatelé a většina donátorů nejsou žádní zelenáči. Žijí v této naší společnosti již nějakou tu desítku let a znají tedy, jak to u nás chodí. Jak praví stará známá moudrost: Cesta do pekel je dlážděna jistě těmi nejlepšími úmysly. Sami zakladatelé se mohli ve velice krátké době přesvědčit, že tudy cesta nevede. Kauza Drobil byla Státním zastupitelstvím odložena a „válka“ mezi státními zástupci a tichém přicmrndování policie se rozhořela docela slušným plamenem.

Sama Nadace si naběhla, podobně jako Boris Štastný na vidle když, si řádně neprověřila ing. Renatu Horákovou, než z ní udělali hrdinku a její odvahu ocenili cenou 300 tisíc korun. Tak tato „statečná“ úřednice je ve většině případů vnímána ve Znojmě spíše jako spolusymbol korupce spolu s extajemníkem Krejčířem než bojem proti korupci. Více na www.znoj-tyden.cz . To, že si Nadace naběhla na vidle Renaty Horákové, se může stát i zkušeným harcovníkům. Horší je, že Nadace nehledá skutečné a účinné systémové řešení, které spočívá jenom v jednom. Nad Státními zástupci (především ve fázi přípravného řízení trestního) a soudci musí být účinná kontrola a hrozba výjimečně tvrdého trestu. Vždyť v přípravném řízení trestním jsou státní zástupci naprosto neomezenými a beztrestnými pány nad našimi osudy a životy. Tento zvrácený, nenormální stav trvá až do podání žaloby k soudu. V pozici obviněného i bez důkazů nás mohou držet, jak dlouho se jim zachce.

Máš výjimečné postavení, téměř nebo úplně nedotkutelného božství, musíš počítat s tím, že v případě sebemenší chyby končíš s talárem a v případě porušení zákona z tvé strany tě čeká výměna taláru za tepláky.

Podivné rozsudky, špatná vymahatelnost práva, nejednotný výklad zákonů. Za zamyšlení stojí i množství bývalých komunistů z bývalé justice v dnešní. Na rizika jejich nepostžitelnosti upozorňuje dokonce i Výroční zpráva BIS za r. 2010. V justici nefunguje korupce v podobě materiální ale hlavně v podobě služeb a protislužeb. Snadno se kritizuje, obtížněji se hledá účinné řešení. Že by je našli naši zákonodárci z vlastní iniciativy, tomu nevěří snad ani malé děti. Uplynulých 20 let je dostatečný důkaz. K účinnému řešení by je mohly donutit právě takové iniciativy jako je Nadační fond proti korupci. Tím, že bude zajišťovat prostor v médiích pro kvalifikované diskuze a spíše tvrdě tlačit než měkce lobovat za účinná opatření v podobě zákonů a vytváření nesmiřitelné společenské atmosféry proti těmto nemravným jevům.

Pár skromných tipů do diskuze bych navrhl. Nezávislá kontrola nad státními zástupci v přípravném řízení trestním, třeba vyšetřujícího soudce. Policie je v absolutním podřízení ve vztahu ke státnímu zastupitelství a musí slepě poslouchat jeho pokyny. Odvolat se v případě nesouhlasu nemá kam. Eliška Wágnerová navrhuje např. jmenování Ústavních soudců pouze na dobu určitou a to např. na 10 let. Dobrá myšlenka. Dá se v určité podobě aplikovat i na ostatní soudce. Jmenování na doživotí je zvrácenost a v kombinaci s absencí kontroly jejich práce je to hotové neštěstí naší justice. Vždyť s permanentním vzděláváním soudců nebo přijetím Etického kodexu mají naší soudci největší problémy. Další bych nechal na odborných týmech právníků, sociologů a politologů. Pan ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Pospíšil, absolvent Právnické fakulty v Plzni mluví o reformě justice. Jeho návrhy mi připomínají výstupy z dílny politického populisty. Prvně budeme honit drobné zlodějíčky? Je to jistě správná věc, ale napřed bych honil ty velké tuneláře a korupčníky. Až udělám tu nejdůležitější práci tak si mohu jít hrát na honěnou s malými grázlíky.

Myslím to neGrossovsky, upřímně, tak snad nesklidím moc nadávek.

Zbyšek Dřevojan, Znojmo.